Kandži

Kandži 漢字, čínské znaky, jsou používány k vyjádření stěžejní slovní zásoby japonštiny, především podstatných jmen. Každý znak má svou jedinečnou formu, své on a kun čtení a váže se k němu několik různých významů.

Znak

Znak představuje samostaný grafém, který se skládá z jednoho nebo více tahů a vyplňuje grafické pole čtvercového charakteru. Tahem rozumíme různě dlouhou nepřerušovanou čáru, jejíž správné rozpoznání je nutné pro určení znaku. Charakteristiky tahu jsou:

  • tvar (rovný, prohnutý, ukončený zastavením, odtažením nebo hákem)
  • poloha a sklon (vodorovně, svisle, šikmě)
  • směr (zleva doprava, zprava doleva, shora dolů)

Skupina tahů jednoho znaku tvoří tzv. tahovou kombinaci, která může být protínavá, doteková nebo oddělená.

Jádrem každého znaku je radikál, který vymezuje samotný znak a skupinu příbuzných znaků, do které znak patří. Systém třídění se skládá z 214 radikálů, které jsou řazeny za sebou podle počtu tahů. Radikály mohou tvořit samostatný znak nebo jeho funkční prvek, který může být v pozici horizontální, vertikální, vnější a vnitřní.

Kandži 年 (on: nen, kun: toši) „rok“. Modře a žlutě jsou vyznačeny radikály, celkový počet tahů je šest.

Charakteristika znaku

Nejdůležitější funkcí kandži je schopnost vyjádřit význam bez ohledu na výslovnost, která se může měnit v závislosti na kontextu. Dalším významným aspektem je také schopnost vytváření slov kombinováním znaků, přičemž význam celé složeniny je často lehce odhadnutelný díky dílčím významům znaků, ze kterých se skládá. Japonština obsahuje velké množství homofon (typ homonym), tedy slov, která jsou zvukově shodná, ale významově odlišná, a kandži v tomto případě slouží jako rozlišující prvek.

Typové třídy znaků

Čínské znaky dělíme do šesti tříd, které se souhrnně označují jako rikušo 六書. První čtyři se vztahují ke vzniku znaků, zbývající dvě k jejich použití.

1. Piktografy – Šóké modži 象形文字

Znaky mají obdobnou funkci jako hieroglyfy, vzhledově připomínají objekty, které označují, např. ki 木 „strom“, kawa 川 „řeka“.

2. Jednoduché ideografy – Šidži modži 指事文字

Jedná se o znaky, jejichž vzhled logicky odpovídá abstraktním pojmům, jde především o číslovky a znaky směru, např. ue 上 „nahoru, nad“, šita 下 „dolů, pod“, san 三 „tři“.

3. Složené ideografy - Kaii modži 会意文字

Znak se skládá z několika jednoduchých ideogramů, jejichž jednotlivé významy dávají do hromady kompletní význam celého znaku, např. tóge 峠 „horská soutěska“ se skládá ze znaků jama 山 „hora“, ue 上 „nahoru“ a šita 下 „dolů“.

4. Foneticko-ideografické znaky – Késé modži 形声文字

Znaky jsou kombinací významové a fonetické složky. Skládají se z radikálu a části, která určuje fonetickou složku a často také význam, např. kei 茎 „stéblo, stonek“ se skládá z elementů 艹 „tráva“ (radikál 140) a z kei 圣 „rovný“.

5. Odvozené znaky – Tenčú modži 転注文字

Znaky, na které připadá širší význam, např. rei 令, jehož původní význam „rozkaz, řád“ přešel do významu „velitel, guvernér“.

6. Fonetické výpůjčky - Kaša modži 仮借文字

Znak reprezentuje slovo pouze na základě výslovnosti bez přímé souvislosti s jeho původním významem, např. tó 豆 původně označoval obětní nádobu, ale dnes označuje „bob“.