Částice
Částice (joši 助詞) vymezují vztah mezi částí věty a jejím zbytkem. Jedná se o krátká slova nebo přípony, které stojí vždy v postpozici, tzn. že následují až za tou částí věty, ke které se vážou. Některé částice mají své české ekvivalenty, jiné slouží pouze jako ukazatel ve větě a nepřekládají se.
WA は
Téma věty
Částice wa は vyznačuje téma věty, tedy skutečnost, která přináší nejméně nových informací, je známá z předchozího kontextu, anebo je jinak patrná. V překladu tuto částici neuvádíme, ale pro lepší pochopení ji můžeme v češtině přirovnat ke spojení co se týče, nebo pokud jde o.
Protikladem částice wa は je částice ga が, která vyznačuje réma věty.
私は学生です。
(Co se týče mě,) já jsem student.
Protiklad
Částice se používá pro zvýraznění protikladu při vyjádření srovnání, přičemž srovnávaná skutečnost může i nemusí být vyjádřena.
鶏肉は食べますが、魚は食べません。
Jím kuřecí maso, ale nejím ryby.
その映画は見ませんでした。
Tamten film jsem neviděl. (Ale tento ano.)
MO も
Podobnost, shoda
Částici mo も používáme pro vyjádření shody nebo podobnosti prostřednictvím vyjádření typu také, stejně tak nebo stejně jako.
私も学生です。
Jsem také student.
鶏肉も魚もべますが、好きです。
Mám rád kuřecí maso stejně jako ryby.
NO の
Přivlastňování
Částice no の může vyjádřovat vlastnictví, kdy se chová jako přivlastňovací zájmeno v češtině. Podstatné jméno následující za částicí může být vynecháno, pokud vyplývá z kontextu pro mluvčího i posluchače.
これは私の傘です。
Tohle je můj deštník.
これは私のです。
Tenhle je můj (deštník).
Pozice, umístění
Částici použijeme pokud chceme vyjádřit pozici nebo umístění nějaké skutečnosti.
あの本は机の上です。
Ta kniha je na lavici.
公園は学校の隣です。
Park je vedle školy.
Modifikace podstatného jména
Podobnou možností použití částice jako u vyjádření vlastnictví je modifikace podstatného jména. Podstatné jméno stojící před částicí je ovlivňováno podstatným jménem stojícím za ní a ve větě je tak tímto způsobem možné řetězit podstatná jména za sebou. Při spojování uspořádáváme podstatná jména od velkého k malému, od obecného k specifickému, naopak než v češtině.
これは私の母の本です。
To je kniha mojí maminky
あの日本の作家の名前は何ですか。
Jaké je jméno toho japonského spisovatele?
Apozice
Částice no の má také schopnost vyjádřit apozici, nebo-li přístavek, což je větný člen, který jiným způsobem vyjadřuje řídící podstatné jméno ve větě.
先生の山田さんは私の母のクラスメイトでした。
Pan Jamada, ten učitel, byl spolužák mojí maminky.
WO を
Vyznačení přímého předmětu
Přímý předmět odpovídá v češtině předmětu, tedy podstatnému jménu, ve 4. pádě. Přímý předmět se vždy nachází za předmětem nepřímým. Výjimku tvoří některá slovesa a přídavná jména, která s přímým předmětem váží částici ga が.
芽衣子にイーメールを贈りました。
Poslala jsem Meiko email.
私に花をくれました。
Dal mi květinu.
Směr pohybu
U sloveses pohybu, např. aruku 歩く (jít), haširu 走る (běžet), tóru 通る (míjet), vyznačuje částice směr tohoto pohybu.
通りを歩きました。
Šel jsem po ulici.
Výchozí místo
U sloves jako deru 出る (odejít) nebo detekuru 出て来る(vyjít) vyznačuje částice místo, že kterého tento pohyb původně vychází.
十時に家を出ます。
V deset odcházím z domu.
Určitá pozice nebo zaměstnání
Částici použijeme při spojení s určitou pozicí nebo zaměstnáním, za kterým nejčastěji následuje sloveso suru する (být).
私の彼女は看護婦 をしています。
Má přítelkyně dělá zdravotní sestru.
NI に
Vyznačení nepřímého předmětu
Nepřímý předmět je podstatné jméno ve 3. pádě, které má ve větě funkci příjemce přímého předmětu, který je ve 4. pádě. Nepřímý předmět ve větě vždy předchází přímý předmět.
芽衣子にイーメールを贈りました。
Poslala jsem Meiko email.
私に花をくれました。
Dal mi květinu.
Některá slovesa jako např. au 会う (potkat se) nebo kiku 聞く (ptát se) váží nepřímým předmět přirozeně.
友達に会った。
Potkal jsem kamaráda.
Místo existence něčeho/někoho
Především ve spojení se slovesy aru ある/iru いる (být, existovat) nebo sumu 住む (bydlet).
あそこに猫がいます。
Támhle (v tom místě) je kočka.
姉は大阪に住んでいます。
Starší sestra bydlí v Ósace.
Přímý kontakt
Pokud je vykonán pohyb nebo děj, který přímo míří na věc nebo místo.
ここに名前を書いてください。
Sem (ukáže na formulář) napište prosím své jméno.
Určení místa
Částici můžeme překládat jako předložku do nebo v při určení místa nebo destinace.
来月東京に行きます。
Příští měsíc jedu do Tokia.
家に帰りました。
Vrátila jsem se domů.
Úmysl, účel
Při vyjádření smyslu nebo účelu děje je částice ve funkci spojky aby. Sloveso, za jehož účelem děj probíhá se nachází pouze ve formě kmene před částicí, za ní pak následuje druhé sloveso v příslušném tvaru.
昼ごはんを食べに出かけました。
Odešel jsem, abych si snědl oběd.
Časové údaje
Částici používáme pro vyjádření určitého časového údaje (hodiny, dny, měsíce, roky), ale k relativním časovým úsekům jako je dnes, včera aj. částici nepřipojujeme.
私の誕生日は八月十二日にです。
Moje narozeniny jsou 12. srpna.
九時に起きました。
Vstal jsem v devět hodin.
Trpný rod
Částice vyznačuje původce děje (agens) věty v trpném rodě.
山田先生に日本語を習いました。
Japonsky jsem se naučil od učitelky Jamady. (Byl jsem učen učitelkou Jamadou.)
Četnost
Pokud chceme vyjádřit spojení četnosti, např. za hodinu, za osobu, použijeme také částici ni に.
一日に５つの食事を食べます。
Jím pětkrát za den.
GA が
Réma věty
Částice ga が vyznačuje réma věty, tzn. jádro výpovědi, novou skutečnost, která nebyla doposud známá z předchozího kontextu. Réma ve větě umisťujeme až za její téma, které vyznačujeme částicí wa は.
Částice ga が zároveň vyznačuje důraz na podmět ve větě, změna částice z wa は na ga が, proto mění vyznění věty.
私は学校に行きました。
Šla jsem do školy.
私が学校に行きました。
Já jsem ta, která šla do školy.
Doplňovací otázky
Pokud pokládáme doplňovací otázky, tzn. na které nelze odpovědět ano/ne, za podmětem vždy následuje částice ga が, nikdy wa は. Stejně tak použijeme částici ga が i v odpovědi na takovou otázku.
誰が来ますか。
Kdo přijde?
私とパヴェルさんが来ます。
Přijdu já a Pavel.
Výjimky při vyznačení přímého předmětu
Některá přídavná jména, např. hoší 欲しい (chtít), suki 好き (mít rád), kirai 嫌い (nemít rád, nesnášet), a některá slovesa, např. kikoeru 聞こえる (uslyšet), mieru 見える (uvidět) a wakaru わかる (rozumnět, chápat) váží místo částice を, automaticky částici が.
カラオケが好きです。
Mám ráda karaoke.
Vedlejší věta
Podmět vedlejší věty je zpravidla vyznačen částicí ga が, aby bylo možné jej odlišit od podmětu hlavní věty.
私はパヴェルが結婚したことを知りませんでした。
Nevěděla jsem, že je Pavel ženatý.