Kana

Japonština pro svůj zápis používá dvojici slabičných písem, hiraganu 平仮名 a katakanu 片仮名, která se souhrnně označují jako kana 仮名 a společně s kandži 漢字 tvoří soustavu japonského systému psaní. O vzniku tohoto systému si můžete přečíst v historickém vývoji psané japonštiny.

Slabičné písmo

Označení slabičné písmo se používá pro takový systém psaní, jehož jeden znak (sylabogram) reprezentuje jednu slabiku, resp. móru.

Móra

Jednotlivé znaky kany představují v obecném pojetí slabiky, v rámci japonštiny je však přesnější hovořit o tzv. mórách. Móra モーラ je základní rytmická jednotka, která odpovídá délce krátké slabiky a poloviční délce slabiky dlouhé. Rozdělujeme je na:

1. Běžné

  • vokál (např. i い)
  • semivokál-vokál (např. jo よ)
  • konsonant-vokál (např. sa さ)
  • konsonant-semivokál-vokál (např. šu しゅ)

2. Speciální

  • dlouhý vokál (např. ねえ)1
  • asimilovaná hláska malé cu
  • slabičná nazála ん
  1. Dlouhý vokál tvoří vždy dvě móry.

Rozdíl mezi mórou a slabikou

Slabiku v češtině vnímáme jako nejmenší jednotku, na kterou lze v řečovém projevu přirozeně rozčlenit slovo. Z definice móry proto neplatí, že by slabika byla vždy zároveň i mórou. Vztah mezi nimi vyplývá z následujících příkladů.

1. Slovo květina se skládá ze dvou krátkých slabik, které jsou zároveň mórami.

Móra ha na
Znak
Slabika ha na

2. Slovo požár tvoří krátká a dlouhá slabika, obsahuje tedy tři móry.

Móra ka sa i
Znak
Slabika ka sai

3. Slovo noviny má obě slabiky dlouhé, móry jsou proto čtyři.

Móra ši n bu n
Znak
Slabika šin bun