Zájmena

Zájmena (daimeiši 代名詞) zastupují ve větě funkci přídavného nebo podstatného jména. Japonština nemá zájmena v pravém slova smyslu, ale pouze skupiny slov, která se jejich použití velmi blíží. Pro snažší pochopení však termín zájmena používáme.

Osobní zájmena

Osobní zájmena (džindaimeiši 人代名詞) z promluvy vynecháváme, pokud vyplývají z kontextu. Volba vhodného osobního zájmena podléhá různým kritériím, např. společenskému statusu, věku, familiérnosti. Níže je uvedeno několik základních nejčastěji používaných forem osobních zájmen. Značky M (muži) a Ž (ženy) označují, které pohlaví danou formu zájmena běžně používá.

Já 私わたし neutrální
僕ぼく neformální, chlapecké
あたし neformální (Ž)
俺おれ velmi neformální (především M), "drsňácké"
Ty あなた neutrální
君きみ neformální (spíše M, nebo mladé Ž), může mít příznak podřízenosti
お前まえ velmi neformální (M), může mít příznak hrubosti (Ty jeden!)
あんた velmi neformální
On, ona 彼かれ, 彼女かのじょ častěji však v přeneseném významu přítel nebo přítelkyně
My 私わたしたち
Vy あなたたち
Oni, ony 彼られら, 彼女かのじょら

Nejvhodnější je odkazovat k osobě přímo jejím jménem nebo univerzálním spojením anohito あの人 (ta osoba, ten člověk), nebo zdrořilejším anokata あの方, které se vztahuje na obě pohlaví.

あの人ひとは誰だれですか。

Kdo je ta dívka?

パヴェル を 知し っています 。

Znám (ho) Pavla.

Ukazovací zájmena

Ukazovací zájmena (šidžidaimeiši 指示代名詞) tvoří skupina slov označovaná jako ko-so-a-do こそあど podle prvních slabik těchto zájmen. Její použití je založeno na vzdálenosti označované skutečnosti od mluvčího a posluchače.

Zájmena začínající na ko- odkazují ke skutečnostem nejblíže k mluvčímu, zájmena so- naopak nejblíže k posluchači, zájmena a- označují skutečnosti, které jsou vzdálené jak mluvčímu, tak posluchači a zájmena začínající na do- slouží k tvorbě otázky.

Zájmena ko-, so-, a-

Tato zájmena se dělí na další skupiny podle toho, zda se pojí s příponou ‑re, ‑ko, ‑čira, ‑u, ‑icu, ‑nna nebo ‑no. Zájmena s příponou ‑re, ‑ko, ‑čira, ‑u a ‑icu mohou stát ve větě samostatně v pozici podmětu. Naopak za zájmeny s příponou ‑no nebo ‑nna musí vždy následovat podstatné jméno, protože se ve skutečnosti jedná o tzv. adnominální modifikátory.

V tabulce jsou uvedeny odpovídající české ekvivalenty japonských zájmen především pro lepší pochopení pravidel použití. Narozdíl od japonštiny, čeština systém vyjadřování vzdálenosti u zájmen nemá, uvedený překlad je proto pouze orientační.

ko- so- a- do-
věc (-re) これ それ あれ どれ
ten/ta/to tamten/-ta/-to tamhleten/-ta/-to který?
místo (-ko) ここ そこ あそこ1 どこ
tady tam tamhle kde?
směr (-čira)2 こちら そちら あちら どちら3
tudy tamtudy tamhletudy kudy?
způsob (-u) こう そう ああ1 どう
tímto způsobem tamtím způsobem dalším/jiným způsobem jakým způsobem?
osoba (-icu)4 こいつ そいつ あいつ どいつ
ten člověk tamten člověk tamhleten člověk kdo?
osoba, věc (-no) この その あの どの
ten/ta/to tamten/-ta/-to tamhleten/-ta/-to který?
druh/typ (-nna) こんな そんな あんな どんな
tento druh/typ tamten druh/typ další/jiný druh/typ jaký druh/typ?
  1. Nepravidelný tvar.
  2. Skupinu s příponou -čira lze použít jako formálnější vyjádření skupiny -ko a -re.
  3. Pokud používáme dočira nebo dore ve významu který?, dočira použijeme pokud hovoříme o dvou skutečnostech (o věcích nebo lidech), dore pokud hovoříme o větším množství (pouze o věcích).
  4. Skupinu tvoří slova hovorového příznaku, která běžně používají především muži v neformálním prostředí, odkazovat takto k neznámému člověku je nezdvořilé.