Hiragana

Hiragana 平仮名, která se vyznačuje oblými a uhlazenými křivkami, se používá primárně pro zápis gramatických elementů věty, jakými jsou částice, spojky, pomocná slovesa nebo koncovky při časování a skloňování. Dále pak pro zápis japonských slov, která se běžně nezapisují pomocí kandži, např. příslovce nebo některá podstatná a přídavná jména, anebo slov, jejichž kandži jsou příliš složité nebo zastaralé. Hiragana je první písmo, které se děti ve školách učí.

Základní znaky - Godžúon

Hlásky japonštiny jsou uspořádány do tabulky nazývané godžúon 五十音 ("padesát zvuků"), nebo také godžúonzu 五十音図 ("tabulka padesáti zvuků"), která je foneticky identická pro hiraganu i katakanu. Z původního uspořádání byly postupně vypuštěny zastaralé znaky a byla přidána hláska n, současný godžúon proto tvoří 46 znaků.

Strukturu tabulky tvoří řady a řádky. Slabiky v jednom řádku mají vždy stejnou koncovou samohlásku (např. všechny slabiky v řádku U končí na samohlásku u). V řadě začínají slabiky obvykle stejnou souhláskou (např. slabiky v řadě KA začínají na k). U řady A je počáteční souhláska pomyslná. Tabulka se čte po řadách zprava doleva.

WA RA JA MA HA NA TA SA KA A ŘADA
ŘÁDEK

[ŋ] | n

[ɯa] | wa

[ɾa] | ra

[ja] | ya

[ma] | ma

[ha] | ha

[na] | na

[ta] | ta

[sa] | sa

[ka] | ka

[a] | a

A

[ɾi] | ri

[mi] | mi

[çi] | hi

[ni] | ni

[tʃi] | chi

[ʃi] | shi

[ki] | ki

[i] | i

I

[ɾɯ] | ru

[jɯ] | yu

[mɯ] | mu

[ɸɯ] | fu

[nɯ] | nu

[tsɯ] | tsu

[sɯ] | su

[kɯ] | ku

[ɯ] | u

U

[ɾɛ] | re

[mɛ] | me

[hɛ] | he

[nɛ] | ne

[tɛ] | te

[sɛ] | se

[kɛ] | ke

[ɛ] | e

E

[ɔ] | wo

[ɾɔ] | ro

[jɔ] | yo

[mɔ] | mo

[hɔ] | ho

[nɔ] | no

[tɔ] | to

[sɔ] | so

[kɔ] | ko

[ɔ] | o

O

Poznámky

  1. Slabiky ši, či, cu, fu, wo neodpovídají výslovnostně počáteční souhlásce své řady.
  2. Slabiky ha a he se vyslovují jako wa a e pokud plní funkci větné partikule.
  3. Slabika wo se dnes používá pouze jako větná partikule.
  4. Slabiky ji, je, wi, we, wu se zapisují pomocí řady A, běžně jsou proto v tabulce vynechány. Původní znaky pro wi ゐ/ヰ a we ゑ/ヱ jsou dnes již zastaralé.
  5. Hláska n nepřísluší k žádné řadě ani řádku a nikdy se nevyskytuje na začátku slova.
  6. V japonštině se o sloupcích i řádcích tabulky hovoří pouze jako o řadách, pro lepší přehlednost jsou proto zvoleny označení řádek a řada.

Znělé hlásky - Dakuon

Slabiky z řad KA, SA, TA, HA se mění na znělé přidáním znaménka ( ゛ ) dakuten 濁点, nebo také nigori 濁り, do pravé horní části znaku.

BA DA ZA GA ŘADA
ŘÁDEK

[ba] | ba

[da] | da

[za] | za

[ga] | ga

A

[bi] | bi

[dʒɪ] | ji

[dʒɪ] | ji

[gi] | gi

I

[bɯ] | bu

[zɯ] | zu

[zɯ] | zu

[gɯ] | gu

U

[bɛ] | be

[dɛ] | de

[zɛ] | ze

[gɛ] | ge

E

[bɔ] | bo

[dɔ] | do

[zɔ] | zo

[gɔ] | go

O

Poznámky

  1. Slabiky dži a zu se zapisují pomocí znaků ぢ a づ jen v případě, že jim předcházejí jejich neznělé formy つ a ち (např. cuzuku つづく), anebo pokud つ a ち změnily svou znělost vlivem složeniny (např. hanadži はなぢ).

Poloznělé hlásky - Handakuon

Ke slabikám řady HA je jako k jediným možné přidat znaménko ( ゚ ) handakuten 半濁点, které mění slabiku na poloznělou.

PA ŘADA
ŘÁDEK

[pa] | pa

A

[pi] | pi

I

[pɯ] | pu

U

[pɛ] | pe

E

[pɔ] | po

O

Složené slabiky - Jóon

Ke všem slabikám a jejich znělým nebo poloznělým alternacím z řádku I je možné připojit slabiky z řady JA a vytvořit tak složenou slabiku. Znaky や, ゆ, よ se v takovém případě zapisují do levé spodní části znaku.

RI MI PI BI HI NI ČI DŽI ŠI GI KI SLABIKA
ŘADA
りゃ

[ɾja] | rya

みゃ

[mja] | mya

ぴゃ

[pja] | pya

びゃ

[bja] | bya

ひゃ

[çja] | hya

にゃ

[nja] | nya

ちゃ

[tʃa] | cha

じゃ

[dʒa] | ja

しゃ

[ʃa] | sha

ぎゃ

[gja] | gya

きゃ

[kja] | kya

JA
りゅ

[ɾjɯ] | ryu

みゅ

[mjɯ] | myu

ぴゅ

[pjɯ] | pyu

びゅ

[bjɯ] | byu

ひゅ

[çjɯ] | hyu

にゅ

[njɯ] | nyu

ちゅ

[tʃɯ] | chu

じゅ

[dʒɯ] | ju

しゅ

[ʃɯ] | shu

ぎゅ

[gjɯ] | gyu

きゅ

[kjɯ] | kyu

JU
りょ

[ɾjɔ] | ryo

みょ

[mjɔ] | myo

ぴょ

[pjɔ] | pyo

びょ

[bjɔ] | byo

ひょ

[çjɔ] | hyo

にょ

[njɔ] | nyo

ちょ

[tʃɔ] | cho

じょ

[dʒɔ] | jo

しょ

[ʃɔ] | sho

ぎょ

[gjɔ] | gyo

きょ

[kjɔ] | kyo

JO

Zdvojování souhlásek - Sokuon

Zdvojená souhláska se vytvoří přidáním malého cu っ před jakoukoliv slabiku s výjimkou řady NA, kde se pro zdvojení používá hláska ん. Při vyslovování zdvojené slabiky se v místě malého っ (nebo ん) udělá artikulační pauza a vysloví se až následující hláska s větším rázem.

zašši časopis
たく mattaku úplně, vskutku
ぷんく ippun jedna minuta
minna všichni, všechno

Prodlužování samohlásek - Čóon

Prodloužení samohlásky vzniká přidáním hlásek řádku A za prodlužovanou slabiku podle následujících pravidel:

1. Slabiky se zakončením na a, i, u se prodlouží přidáním foneticky odpovídající hlásky.

おかさん okásan maminka
さい čísai malý
せん fúsen balón

2. Slabiky se zakončením na e se prodlužují přidáním hlásky い, méně častěji え.

たい kétai mobilní telefon
おねさん onésan starší sestra

3. Ke slabice se zakončením na o přidáváme obvykle hlásku う, ve výjimkách hlásku お.

さと sató cukr
きい ókii velký

Okurigana

Termínem okurigana 送り仮名 se označuje hiragana, která v psaném projevu následuje za kandži. Okurigana plní gramatickou funkci flexivní koncovky a zároveň vymezuje význam a správné čtení daného kandži.

える ošieteru učit, informovat
しい tanošii zábavný

Furigana

Furigana 振り仮名, nebo také rubi ルビ, jsou drobné znaky kany, které se zapisují nad nebo vedle kandži, podle směru psaní, a určují tak jejich správnou výslovnost. Furigana se používá nejčastěji v textech určených dětem nebo zahraničním studentům japonštiny, u kterých se předpokládá slabá znalost kandži, ale také se s ní lze běžně setkat třeba u japonských jmen, která mají mnoho různých forem čtení a jejich doplnění furiganou je proto nutností. S furiganou se setkáme nejčastěji ve formě hiragany, v některých případech je ale možné vidět také použití katakany.

明日あした日本語にほんご授業じゅぎょう きます 。

Zítra půjdu na hodinu japonštiny.