Slovní druhy

Slovní druhy (hinši 品詞) vymezují úlohu slovní zásoby v jazyce. Slovní zásoba náležející k jednomu slovnímu druhu v češtině, rozhodně nemusí náležet ke stejnému slovnímu druhu v japonštině, a proto je patřičná klasifikace japonských slovních druhů nezbytná pro správné pochopení pravidel a principů japonské gramatiky.

Dělení slovních druhů

Japonská gramatika vyučovaná na školách, tzv. školní gramatika (gakkóbunpó 学校文法), představuje nejrozšířenější pojetí dělení japonských slovních druhů. Tento standard používá dělení na tzv. nezávislé slovní druhy (džiricugo 自立語) a závislé slovní druhy (fuzukugo 付属語). Tyto dvě hlavní skupiny se dále dělí následovně:

Nezávislé slovní druhy

  • slovesa (dóši 動詞)
  • přídavná jména (kéjóši 形容詞)
  • jmenná přídavná jména (kéjódóši 形容動詞)
  • podstatná jména (meiši 名詞)
  • příslovce (fukuši 副詞)
  • adnominální modifikátory (rentaiši 連体詞)
  • spojky (secuzokuši 接続詞)
  • citoslovce (kantóši 間投詞)

Závislé slovní druhy

  • pomocná slovesa (jodóši 助動詞)
  • částice (joši 助詞)

Poznámky k vybraným slovním druhům

Přídavná jména

Přídavná jména (kéjóši 形容詞), známější jako i-kéjóši (イ形容詞), jsou tvořena "pravými" přídavnými jmény, která končí na i い a při skloňování se chovají jako slovesa, tzn. mění se pouze ohebná koncovka.

Jmenná přídavná jména

Jmenná přídavná jména (kéjódóši 形容動詞) jsou nejčastěji známá jako tzv. na-kéjóši ナ形容詞. Tento slovní druh je při studiu japonštiny přidružován ke klasickým přídavným jménům, při skloňování se však chová jako podstatná jména, tzn. slova nemají ohebnou koncovku a při spojení s jiným podstatným jménem používají částici na な.

Podstatná jména

Podstatná jména (meiši 名詞) tvoří v japonštině velkou skupinu neohebné slovní zásoby. Nalezneme zde proto klasická podstatná jména, např. slon (zó 象), ale také "zájmena", např. já (wataši 私), nebo "číslovky", např. dvacet (nidžú 二十).

Adnominální modifikátory

Adnominální modifikátory (rentaiši 連体詞) tvoří zvláštní slovní druh, do kterého patří taková slovní zásoba, která je závislá na podstatném jménu (adnominální) a určitým způsobem ho rozvíjí (modifikuje). Patří zde např. každý (arajuru あらゆる), určitý (aru ある) nebo "ukazatele" ten (kono この), tamten (sono その), tamhleten (ano あの).

Částice

Částice (joši 助詞) tvoří jeden z hlavních stavebních prvků japonského jazyka. Nejčastěji jsou zapisovány pomocí jedné slabiky hiragany a mohou vyjadřovat pád, fungovat jako spojky nebo příslovečná určení, nebo udávat tón věty.

Studijní východisko

Studentům japonského jazyka má klasifikace uvedená výše především nastínit, jak japonština funguje a pomoci pochopit některé její zákonnitosti v průběhu studia. Studiu jazyka jako fenoménu se podrobně věnuje japonská filologie, ale tou se zde nezabýváme. Pro studijní účely se proto budeme držet přirovnávání ke známé terminologii, např. vy (anata あなた) se v japonštině řadí k podstatným jménům, pro snadnější pochopení jej však uvádíme jako osobní zájmeno.