Romanizace

Hepburnův systém

Hepburnův systém („anglický“), hebonšiki ヘボン式, je nejrozšířenější forma přepisu japonštiny. Roku 1886 jej vytvořil James Curtis Hepburn pro vydání japonsko-anglického slovníku. Systém využívá pro vyjádření japonských hlásek anglický pravopis, např. či ち se přepisuje jako chi. Pro správný přepis se systém řídí několika přepisovými pravidly:

1. Dlouhé samohlásky

Délka samohlásek a, u, o je vyznačena vodorovnou čárkou nad písmenem ( ¯ ), nazývanou makron.

Dlouhé i zapisujeme zdvojením samohlásky, ale pokud přepisujeme slovo cizího původu, použijeme opět makron.

Dlouhé e zapisujeme s makronem pouze pokud je v původním slově prodlouženo znaky え nebo エ. V případě, že je prodlouženo znaky い nebo イ, přepisujeme ho jako ei.

2. Zdvojování souhlásek

Při zdvojování souhlásek se k, s, t, p, d, g, h zapisují jako kk, ss, tt, pp, dd, gg, hh. V případě hlásek sh (š) a ch (č) se zdvojení tvoří jako ssh a tch.

3. Apostrof

Za hlásku n ん se umisťuje apostrof ( ‘ ) v případě, že následuje samohláska nebo slabika typu ya, aby bylo zřetelné, že n ん není součástí následující slabiky.

4. Výslovnostní přepis

Některá slova jsou přepisována v závislosti na výslovnosti, ne na pravopisu. Jedná se hlavně o partikule, např. he へ a ha は jsou přepisovány jako e a wa.

Systém Kunrei

Systém Kunrei („japonský“), kunreišiki 訓令式, je oficiální systém přepisu používaný v Japonsku od roku 1937. Je podobný Hepburnovu, ale v některých aspektech se od něj liší.

Souhlásky slabik v přepisu kopírují souhlásku dané řady, např. v řadě ta jsou všechny slabiky přepisovány s t na svém začátku.

Tento postup zápisu je více logický než u Hepburnova systému, vytváří však i zvláštní přepisy jako huzi pro horu Fudži, což se cizímu mluvčímu jeví jako nepřirozené.

Přepis prodlužování se také realizuje trochu odlišně, a to pomocí cirkumflexu ( ^ ), tažené výslovnosti, např. kô ちょう.

Český přepis

I přes existenci těchto dvou nejrozšířenějších systémů, je v našich podmínkách vhodné používat pro přepis japonštiny české znaky, a to z několika důvodů:

1. Pro přepis dlouhých samohlásek je nejjednodušší použít české znaky, které přesně odpovídají japonské výslovnosti, na rozdíl od „anglického“ přepisu, který kombinuje makron nebo zdvojování souhlásek.
2. Háčky v češtině dovolují přesně kopírovat japonské hlásky, důležité je to především při zdvojování, např. u slova kočči こっち je „anglický“ přepis kotchi a výslovnost tak není pro českého mluvčího jasně srozumitelná.
3. Čtení y/j je matoucí, protože v Hepburnově systému se y čte jako j a j jako dž. Když se pak český mluvčí setká v textu například se slovem džijó 滋養 (じよう, „výživa“) v „anglickém“ přepisu jiyō, je pravděpodobné, že bude mít s identifikací správné výslovnosti problém.

Nicméně je důležité si uvědomit, že Hepburnův a Kunrei systém funguje jako jednotný mezinárodní systém, a proto je alespoň jejich základní znalost nutností pro práci s cizojazyčnými slovníky a učebnicemi nebo pro správný zápis japonštiny prostřednictvím počítačové klávesnice. Více o tom, jak psát japonskými znaky na počítači, si přečtěte v návodech.